Virová žloutenka vodnice je významný virový patogen ozimé řepky. K plošnému výskytu tohoto patogenu, způsobujícího chorobu virovou žloutenku, došlo poprvé v roce 2016. V tomto roce byl zaznamenán kalamitní výskyt mšice broskvoňové, jakožto hlavního přenašeče. Jedná se o virus přenášený mšicemi, který způsobuje výrazné snížení asimilační plochy listů, ztráty na výnosu řepkového semene i jeho kvalitě. Vlivem infekce virem žloutenky vodnice dochází také ke snížení olejnatosti semen (až o 3 %) a k vyššímu obsahu kyseliny erukové, což kvalitativní parametry řepkového semene zhoršuje.
Nejúčinnější a dlouhodobě nejstabilnější možností omezení škod způsobených virem žloutenky vodnice je využívání odrůd s tolerancí nebo rezistencí k TuYV. Moderní odrůdy vykazují nižší akumulaci viru v rostlinách, mírnější symptomatické projevy a stabilnější výnos i při vysokém infekčním tlaku. Genetická i přirozená odolnost se tak stává klíčovým pilířem integrované ochrany porostů řepky a představuje nejefektivnější způsob dlouhodobého omezení ekonomických ztrát při současném zachování vysokého produkčního potenciálu plodiny.
Ve schválené Metodice stanovení odolnosti odrůd ozimé řepky vůči viru žloutenky vodnice je popsán ucelený přístup k hodnocení odolnosti jednotlivých odrůd ozimé řepky vůči viru žloutenky vodnice pomocí metody RT – qPCR (kvantitativní PCR s reverzní transkripcí). Inovativnost spočívá ve využití sady nově navržených, specifických primerů určených pro kvantitativní detekci TuYV v různých odrůdách ozimé řepky. Sekvence těchto specifických primerů jsou chráněné ve formě užitného vzoru pod názvem Reakční směs pro kvantitativní determinaci fragmentu viru žloutenky vodnice v genotypech ozimé řepky pomocí qPCR, zapsaného u Úřadu průmyslového vlastnictví pod číslem 39457.
Významnou výhodou molekulárního postupu je možnost rychlého a opakovaného hodnocení infekce během jednoho vegetačního období nebo v kontrolovaných experimentálních podmínkách. Na rozdíl od klasických polních pokusů, které jsou závislé na přirozeném výskytu přenašečů a infekčním tlaku, umožňuje analýza RT-qPCR získat reprodukovatelné výsledky v kratším časovém horizontu a nezávisle na aktuálních klimatických podmínkách.
Cílem předložené metodiky není v žádném případě nahradit odrůdové pokusy. Ty jsou pro hodnocení celkového zdravotního stavu, výnosového potenciálu i z hlediska komplexního agronomického posouzení nenahraditelné. Postup hodnocení uvedený v metodice však může sloužit jako nástroj pro charakteristiku odrůd s vyšší odolností k TuYV, která je současnými pěstiteli vysoce žádána.
Ing. Bc. Lucie Slavíková, Ph.D.
vedoucí výzkumného týmu CARC Interakce rostlinných virů s hostiteli a vektory