Práce na naší kolekci minoritních plodin je v plném proudu. Tyto plodiny pro nás představují obrovský potenciál do budoucna, ale jejich výzkum si žádá své. Abychom o nich totiž získali stoprocentně pravdivé informace a zjistili, jak se přirozeně chovají v aktuálních podmínkách, nepoužíváme při jejich pěstování vůbec žádnou chemii.
Co to znamená v praxi? Zapomeňte na traktory s postřikovači. Všechno odplevelování a péči musíme zvládnout manuálně. Je to sice fyzicky mimořádně náročná práce s motykou v ruce pod pálícím sluncem, ale dává nám to obrovskou výhodu. Díky tomu, že strávíme čas u každé jednotlivé rostliny, si všimneme i těch nejmenších detailů v jejich chování, které by nám jinak zůstaly skryty.
Když včely dostanou speciální úkol
Abychom byli schopni úspěšně a bezpečně namnožit jednotlivé cenné položky pohanek, musíme stoprocentně ohlídat jejich genetickou čistotu. Pohanka se totiž ráda kříží s okolím, což je pro náš výzkum nežádoucí.
Proto na našich polích vyrostly tyto bílé technické izolátory, které fungují jako spolehlivý ochranný štít.
Sítě sice udrží nechtěný pyl venku, ale jak vyřešit opylení uvnitř? Tady přichází na řadu příroda sama. Čerstvě jsme totiž do izolátorů nainstalovali včely jako naše hlavní opylovače. Malá včelstva tak teď mají pod sítěmi plná křídla práce a starají se o to, abychom z rozkvetlých porostů získali čisté osivo pro další generace výzkumu.
Kombinace tradiční ruční práce a přirozených biologických postupů nás zkrátka baví. Výzkum minoritních plodin nás neustále nutí být ve střehu, ale výsledky stojí za to!
Text a foto: Tomáš Čermák
